Chtěli byste letět k moři a rozhodujete se, kam to letos bude? V Turecku už jste byli, Egypt znáte jako své boty, řecké ostrovy jste si také procestovali… Tak co si zaletět na Kapverdy? V tomto článku se dozvíte, pro koho jsou a pro koho nejsou Kapverdy vhodné a která zajímavá místa stojí za to navštívit – ať už s cestovní kanceláří, místními „domorodci“, nebo na vlastní pěst. Zaměříme se na oblíbený dovolenkový ostrov Sal.
Toto souostroví (zahrnující 10 ostrovů + 5 menších ostrůvků v Atlantském oceánu) se nachází u pobřeží západní Afriky, jižně od Kanárských ostrovů – cesta letadlem je tedy delší, trvá kolem 7 hodin (pokud se letí přímo). Doporučuji vám přečíst si tipy a rady na dlouhé cesty letadlem ZDE >>
Všechny ostrovy Kapverd jsou vulkanické, ale pouze na ostrově Fogo je stále aktivní vulkán. Létá se tradičně na ostrovy Sal a Boa Vista. Je tu suché, teplé klima a fouká hodně vítr. Dopoledne se vítr rozfouká a většinou pak fouká celý den (nejvíce v období prosinec-červen), proto je to místo vyhledávané milovníky kiteboardingu, opravdu se tu vyřádí 😉 V dovolenkových letoviskách vás čekají krásné pláže s jemným pískem a průzračnou barvou moře.
Tento ostrov je 35 kilometrů dlouhý a 12 kilometrů široký, poměrně plochý, většinou s krásnými bílými plážemi. Veškerá zajímavá místa stihnete poznat za jediný den. Můžete samozřejmě využít nabídek fakultativních výletů cestovních kanceláří, nebo místních domorodých nabízečů výletů (naháněčů je v okolí turistických hotelů a na plážích dost a dost), ale nejlevnější a také nejvíce dobrodružnou variantou je „poznávačka“ po vlastní ose. Stačí vám k tomu řidičský průkaz (po nás nechtěli ani ten mezinárodní, stačil nám český a k tomu cestovní pas), špetka kuráže a můžete vyrazit! 😉
Já jsem s přítelem pro jednodenní výlet zvolila půjčení skútru a finančně nás to vyšlo o polovinu levněji, než kdybychom jeli s cestovní kanceláří, nebo místními. Platili jsme v eurech. Ubytovaní jsme byli v městečku Santa Maria na jihu ostrova, skútr jsme si tedy vypůjčili v místní půjčovně. Ta se nachází na krátké promenádě vedoucí od rybářského mola na pláži směrem do městečka. Otvírá ráno v 09:00 a zavírá v 18:00. Abyste stihli celý níže popsaný výlet a vrátili večer skútr včas, vyražte hned v těch 09:00 ráno. A nezapomeňte na helmu!
Jste-li vášniví sportovci a bez vašeho jízdního kola nedáte ani ránu + máte-li nějaké pořádné i do terénu, tak tento výlet zvládnete v pohodě i na něm. Cenné tipy a rady, jak na cestu letadlem s jízdním kolem, najdete ZDE >>
Pokud se vám více líbí varianta vedeného zájezdu s průvodcem, tak neodcházejte, ale čtěte dál, protože tato místa vás v nabídce určitě čekají 🙂
Aktualizace říjen 2016: Místní domorodci jsou všeumělové, takže si momentálně v místě, kde byla výše uvedená půjčovna skútrů, zřídili krámek se suvenýry. Ale nezoufejte, hned za rohem (na konci promenády odbočíte do ulice vlevo a na jejím konci po pravé ruce) si otevřel podnikavý Ital novou půjčovnu, ve které si můžete půjčit nejen skútr, ale třeba i čtyřkolku, kolo či auto, a která má dokonce i své webové stránky. Otevírací doba není nikde uvedena (jak jinak 😉 ) – mívá otevřeno od 09:00 do 17:00. Pokud si budete chtít půjčit silnější skútr, je nutné mít řidičský průkaz pro motocykly dané skupiny.
Naše trasa vedla takto: Santa Maria – Murdeira – Monte Leao – Palmeira – Buracona – Monta Grande – Pedra Lume – Espargos – Santa Maria. Tato místa si můžete sami důkladně prohlédnout na mapě v Googlu (v běžném režimu, nebo v leteckém režimu „Earth“ – ten vřele doporučuji).
Městečko, ve kterém se nachází většina turistických hotelových komplexů na Salu. Má nádhernou pláž se žlutým až bílým pískem a průzračnou vodou, moře má tyrkysově modrou barvu. Když si zvyknete na všudypřítomné místní přistěhovalecké Senegalce, kteří by vám nejraději vnutili i svůj nos mezi očima, tak se vám určitě zalíbí procházky po pobřeží až k rybářskému molu. Na něm můžete každý den obdivovat čerstvě ulovené ryby, které vám rybáři ochotně přímo na místě naporcují a prodají. Samotné městečko mě nijak zvlášť neuchvátilo. Byli jsme tam v dubnu, kdy to ještě turisticky tolik nežilo, a člověk se sám v uličkách mezi samými černochy, kteří ho ze všech stran okukovali, necítil moc dobře a bezpečně. Santa Maria byl náš výchozí bod, odtud jsme jeli na skútru po hlavní silnici směrem na sever.
První bod cesty – vesnička s jednou malou umělou pláží uprostřed, v dubnu zcela vylidněná. Jen rekreační domky a vily pro bohaté turisty a jinak nikde nic. Když jsme po chvilce z Murdeiry vyjeli zpět na hlavní silnici, předjel nás terénní vůz s místním průvodcem a turisty na korbě a hned na nás volali, kam jedeme atd. a nabídli nám, že můžeme jet na skútru za nimi. A tak jsme jeli, taková nabídka se přeci neodmítá… 😉 Říkali jsme si, že aspoň nemusíme hledat záchytné body a že vlastně uvidíme to nejzajímavější i tímto kopírovacím způsobem.
Viděli jsme, kudy „teréňák“ pokračuje, a to nám stačilo. Sjelo se z hlavní silnice doleva a pak už jízda pokračovala po prašných šotolinových cestách. Nedoporučuji pouštět se po těchto cestách mimo hlavní silnici a silničky úplně sami, protože cesty jsou neznačené, chaotické (hlavně pak na naší trase později) a jedete prakticky podle ničeho. Následujte v těchto místech nějaké organizované výletníky jako my, moc vám to pomůže! Zastavili jsme se ještě sami u malebné písečné pláže s výhledem na horu Monte Leao (= Lví hora – vypadá z boku jako odpočívající lev), nasbírali si hrst mušliček na památku a pak už pokračovali za „turistickou karavanou“ nahoru na kopec, odkud byl krásný výhled na horu i moře.
Z kopce se pokračovalo dolů směrem k moři, projelo se jakýmsi místním „Grand Canyonem“ se zajímavými přírodními útvary (vodní koryta byla v tu dobu zcela vyschlá) a dojelo se až do Palmeiry. V tuto chvíli už jsem trpce litovala, že jsem si na cestu vzala světlé oblečení kvůli žhnoucímu slunci, protože jsem vypadala jako mírně řečeno prase … celá pokrytá tmavě oranžovým prachem a tričko na odpis. Ale to bylo naštěstí jediné negativum našeho výletu 😉 Poučení: Pokud pojedete na Salu mimo silnice, vezměte si tmavé, nebo starší oblečení, které takový terén snese.
Hlavní salský přístav, spojuje ostrov s okolními ostrovy a africkou pevninou, dováží se sem ovoce a jídlo, vyváží hlavně ryby.
„Teréňák“ s turisty nám už dávno ujel, byl přeci jen rychlejší než náš skútr :), takže jsme byli odkázáni na radu místních. Otázka „Kudy vede cesta do Buracony?“ se ukázala být tvrdým oříškem, nerozuměli nám ani rukama nohama, takže chvíli trvalo, než jsme se z přístavu vymotali. A kam? Ano, zpět na šotolinové cesty 😉
První místo, které stálo za delší zastávku a pořádnou obhlídku. Lávová jezírka spojená s mořem úzkou průrvou, do které když se přihrne voda, tak to parádně hřmí a vše se vmžiku zalije vodou a bílou pěnou … až z toho divokého přírodního úkazu běhá mráz po zádech. V době naší přítomnosti bylo moře zrovna rozbouřené, takže se ani místní domorodci neodvážili pro pobavení turistů a zvýšení hladiny adrenalinu skákat do vody. Dělají to prý v okamžiku, kdy se přihrne ta největší vlna, ale mají to setsakra dobře spočítané. Určitě to sami nikdy nezkoušejte, je to hodně nebezpečné! Pokud je moře klidné, dá se prý v jezírku i smočit, takže plavky s sebou (nejlépe už rovnou na sobě).
Opodál je jeskyně s opravdovou přírodní raritou. S jezírkem, ve kterém při určitém lomu světla dochází k úkazu (dle místních) nazvaného „Magické oko“. Úkaz je možné pozorovat cca od 11:30 do 13:00 hodin, a aby byl dobře vidět, musí svítit sluníčko. Měli jsme štěstí, sluníčko na chvíli vysvitlo, takže jsem mohla očko pěkně zdokumentovat. Opravdu stálo za vidění! 🙂
Na místě je také výletní restaurace, kde se můžete občerstvit. My jsme se tu dále nezdržovali, vymanili jsme se ze spárů neodbytných prodejců mušliček a dalších výrobků, připojili se k právě odjíždějící turistické výpravě a těšili se na další dobrodružství. A že tedy přišlo a jaké! 😉
Než se pustíte do čtení o dalším skútrovém dobrodružství, mám tu pro vás jako bonus zaktualizované video přímo z místa činu (srpen 2017) 😉
Vždycky mě fascinovala „fata morgana“, přála jsem si ji někdy na vlastní oči spatřit … ale tu pořádnou, pouštní! A přání se mi splnilo. Dorazili jsme na skútru na místo pod nejvyšší horou severní části ostrova Sal (Monta Grande – 406 m.n.m.), všude kolem jen vyprahlá pláň a vtom jsme ho uviděli. Na místě, odkud jsem přijeli a kde byla jen vyschlá pustina, se najednou objevilo vodní jezírko. Paráda! Vážně nevěříte vlastním očím a dokonce i foťák ten úkaz umí dobře zachytit. Dívali jsme se opravdu dlouho…
Až tak dlouho, že nám „teréňák“ s turisty odjel a zůstali jsme v naprosté pustině sami. Nikde žádný záchytný bod, další výprava v nedohlednu, tak jsme si řekli, že neztratíme nervy, riskneme to a pojedeme dál sami. Před námi byla vyjetá šotolinová cesta, pustili jsme se dál po ní. Problém nastal, když se zanedlouho začaly cesty a cestičky (navíc špatně viditelné) křížit a před námi jen pustina. Věděli jsme, že potřebujeme na jih směrem k městu Espargos, tak jsme se snažili držet aspoň daný směr. A pak to přišlo … průjezd místním slumem 🙁
Fakt zážitek, na který člověk jen tak nezapomene! Říká se, že ostrov Sal je pro turisty bezpečný. Když jsme však projížděli na skútru kolem místního slumu, moc bezpečně jsem se necítila. Okamžitě se kolem nás začali sbíhat divoce vypadající domorodci, hlasitě na nás pokřikovali a děti se za námi s velkou chutí a vášní v očích rozeběhly. Dodnes netuším, jakým zázrakem se nám podařilo jim na skútru o rychlosti 50 km/h ujet a vymotat se odtamtud. Nějakou mini postranní uličkou jsme vjeli do města Espargos. Poučení: Po odjezdu z Buracony se držte striktně nějaké výpravy, ať vám přes místní „poušť“ neujedou a neztratíte se tam. Z města Espargos to už zase v pohodě zvládnete sami.
Projedete celým městem Espargos a dáte se za ním po silnici směrem doleva – na Pedra Lume. Ve vesnici vás místní nasměrují na cestu k solnému dolu. Ten doporučuji určitě navštívit … byl to skvělý a hlavně veselý zážitek! A jak moc jsme se těšili, že se konečně vykoupáme, osvěžíme a po celodenní jízdě ze sebe smyjeme prach a špínu z cest 😉
Salinas de Pedra de Lume je středověký solný důl v rozsáhlém vyhaslém sopečném kráteru. A teď dávejte velký pozor: Voda ve zdejších solných jezerech má spolu s mikroklimatem v kráteru (pánev uzavřená ze všech stran kopci) stejné, ne-li ještě větší účinky jako pobyt u Mrtvého moře! Turisté si sem jezdí léčit lupénku a jiné kožní choroby.
Po zaplacení vstupu (5 eur) je vám k dispozici malá převlékárna. U ní jsme se zapovídali s místním průvodcem, a protože jsme pro každou legraci, vyzkoušeli jsme jeho speciální soukromý tip: V solném jezírku hned na začátku vpravo vlézt do vody a kousek dál od břehu (stačí pár metrů) zalovit rukama ve vodě a ze dna vybrat mazlavé černé bahýnko (mělo by být bez hrudek, jemné). To si natřít na celé tělo a nechat na kůži uschnout, pak se jednoduše vykoupat a zbytky bahýnka ze sebe smýt.
Jak řekl, tak jsme také udělali. Byla to neskutečná legrace! 🙂 Já jsem měla bahýnko po celém těle a stepovala na břehu, dokud na mně neuschlo. Přítel si ho namazal nejen na tělo, ale i na obličej a vypadal jak černý terorista (i když takové slovo bych asi na svém webu o bezpečném létání neměla moc používat, že ano 😉 ). Taková celotělová bahenní maska – jak z Mrtvého moře. Měli jste vidět udivené a pobavené výrazy ostatních koupajících se turistů! 🙂 Nechápali, co to tam vyvádíme. Holt soukromé tipy se nedávají všem.
Na tuto bahýnkovou proceduru vám bohatě postačí 15-20 minut, pak se vykoupejte, abyste neměli z vysoce koncentrované soli vysušenou kůži. A na závěr se vysprchujte normální sladkou vodou, na místě jsou za drobný poplatek k dispozici sprchy. Počítejte s tím, že budete mít od bahýnka trochu obarvené plavky (berte si nějaké starší) a také i po umytí z vás bude bahýnko mírně cítit. Ale pleť budete pak mít opravdu krásnou a vykoupání skvěle pomáhá i na ekzémy apod.
Najdete tu bistro a obchůdek, kde si můžete zakoupit výrobky ze soli. A pak po stejné silnici zpět směrem do města Espargos. Já jsem ještě mermomocí chtěla vidět na vlastní oči zblízka malé žraloky (další lákadlo na ostrově Sal) a tak jsme zajeli na místo, kam je jezdí pozorovat turisté – kousek od Pedra Lume. Bylo už pozdní odpoledne, nikde nikdo a neměli jsme vhodnou obuv na to, abychom šli mořem po ostrých kamenech (voda byla někde až po pás) na místo kus od břehu, kde by byli žraloci vidět. Tak jsme je nakonec oželeli a jeli rovnou do Espargosu.
Hlavní město Salu ležící uprostřed pustiny. Kromě změti drátů, barelů a prachu zde najdete jen pár barevných hezčích domků, zbytek jsou příbytky chudé, ne moc vzhledné. Město jsme si jen v rychlosti projeli, abychom nasáli tu pravou „salskou“ atmosféru a mrkli se na to, jak tu žijí místní.
Měli jsme už velký hlad a chtěli ochutnat místní kuchyni, tak jsme se poptali domorodců kolem a ti nás někam nasměrovali. Neptejte se mě však na název a lokaci té restaurace kdesi v uličkách, na tu si zaboha nevzpomenu 😉 Pak jsme se vymotali z města a rovnou po hlavní silnici směrem na jih, zpět do města Santa Maria.
Závěr výletu byl trošku adrenalinový 🙂 K půjčovně jsme dorazili v 18:15 (měla otevřeno do 18:00), tak tam samozřejmě už nikdo, komu bychom vrátili skútr, nebyl. Co teď? Na dveřích byl jen papír s otevírací dobou a telefonním kontaktem, tak jsme volali a volali a nic. Napadlo nás nechat skútr zamčený před půjčovnou, pod dveře podstrčit lísteček se vzkazem a kontaktem na nás a další den hned ráno přijít vrátit helmy.
Naše „podivné“ počínání ale mezitím neušlo místnímu policajtovi, takže si nás vzal pěkně do parády 😉 Po vysvětlení situace se mu nějakým záhadným způsobem podařilo kontaktovat majitele půjčovny (jsou tam asi všichni mezi sebou propojení) a bylo vmžiku vyřešeno. Konec dobrý, všechno dobré! Ještě hezkých pár dní poté jsme se při vzpomínce na tu situaci museli smát.
Poučení: Nespoléhejte na vítr v zádech a nechte si na zpáteční cestu z Espargosu do Santa Marie dostatek času. Silný večerní „protivítr“ dokáže s rychlostí jízdy na skútru udělat nepěkné divy, to mi věřte 😉
A mám tu pro vás žhavou aktualizaci ze srpna 2017! Naskytla se mi možnost omrknout znovu ta nejkrásnější místa na ostrově Sal a našla jsem pro vás navíc 2 úplně nová. Tentokrát nás za kapverdským dobrodružstvím jelo víc, takže jsem vyzkoušela výletování po vlastní ose půjčeným autem. Také to stojí za to! Je to rychlejší a komfortnější (plus klimatizace) způsob jízdy, ale zase se jím oproti skútru nedostanete všude.
Která jsou ta 2 nová super místa?
Tímto místem jsem byla naprosto okouzlená a to hned od prvního okamžiku 😍 Je to naprostá oáza klidu a míru 🌴🌴🌴 Všude plno zeleně a květin… Jaký rozdíl oproti vyprahlé krajině na celém ostrově!
Viveiro je botanická zahrada a minizoo v jednom. Nachází se kousek od městečka Santa Maria. Dostanete se sem pohodlně taxíkem, nebo na půjčeném skútru/čtyřkolce/autem. Vstupné je 5 € na osobu. Čekají tu na vás romantická zákoutí, kde si můžete obklopeni zelení oddechnout. Dál se můžete těšit na místní faunu a floru … ohrádky se zvířaty, kaktusové pole, obrovský skleník s palmami a jinými rostlinami a mnoho dalšího.
Ráj surfařů a kitařů! Tuto pláž najdete severovýchodně od městečka Santa Maria a kromě sportovních výkonů zapálených kitařů tu na vás čeká jedno překvapení 😊 Najdete tu líhniště chráněných želviček – karety obecné. Když budete mít štěstí, můžete na vlastní oči spatřit malý zázrak života 👀
Vyklubání želviček a následný začátek jejich životní poutě. Je to opravdu nezapomenutelná a vzácná podívaná! Představte si, že z 1000 takto vylíhnutých želviček se dožije dospělosti pouze 1 😱
A na závěr mám pro vás shrnutí našeho celodenního výletu půjčeným autem (srpen 2017):
Tak co, milí cestovatelé, jak jste se rozhodli? Poletíte letos omrknout Kapverdy? Věřím, že vás můj článek nejen informoval o těch nejkrásnějších místech na ostrově Sal, ale také pobavil, inspiroval a trochu povzbudil k cestování na vlastní pěst, po vlastní ose.
Tipy na další letecké dovolené najdete v článku: 7 tipů na báječnou leteckou dovolenou (léto 2016). Letos se budou (kromě pár výjimek) létat podobné destinace.
Přeji vám krásné lety, vždy s úsměvem a nadhledem 🙂