Osobní zpověď letušky aneb Jak se kdykoli propojit sám se sebou

„Jsem unavená, unavená, unavená…“ křičí každá buňka mého těla. Naproti mně stojí kamarád, kterého jsem náhodou cestou z práce po noční lince potkala, a něco mi vypráví, sotva ho vnímám … motá se mi únavou hlava a kdybych měla kouzelný prsten z Arabely, otočila bych s ním bez váhání a hned bych byla v posteli – pěkně odlíčená, osprchovaná a nevím, co ještě 😉 Prsten ovšem nemám, takže cesta rozpařeným autobusem to jistí. Ještě mi stačí hlavou blesknout myšlenka: Usnu doma vůbec? Je po poledni, venku 36 stupňů, v bytě 28 stupňů, ufff. Takže spací páska na oči, špunty do uší, aspoň na chvíli to zkusit, třeba to půjde…

Ano, práce letušky je krásné, ale také velmi náročné povolání. Mám ho moc ráda, ale přiznejme si to narovinu – nepravidelný režim, spánek a jídlo = rozhozený biorytmus, práce v „jiné nadmořské výšce“ atd. udělají s člověkem své.

Dopadlo to tak, že jsem po 7 denním letovém turnusu místo odjezdu na zaslouženou vodu s přáteli odjela pěkně pod peřinu, s teplotou, bolestí v krku a pořádnou rýmou. Tělo mi dalo jasný signál: „STOP! Chci odpočinek, kvalitní a hned … víc se o mě starej.“ „Máš pravdu, tělo moje. Jak se cítíš a jak Ti mohu pomoci?“

S nachlazením/rýmou se do letadla nesmí, jak už dobře víte z mého článku, tak jsem poslušně zalehla. A místo o příštích letových linkách, nebo o neuskutečněných vodáckých radovánkách jsem začala přemýšlet o něčem jiném – o tom, co pro sebe mohu udělat. A NEJEN JÁ! Co pro sebe mohou udělat i ostatní. Existuje přeci spousta dalších povolání, kde člověk pracuje na směny, nepravidelně, v klimatizaci a zažívá podobné pocity jako já. Rozhodla jsem se o tom napsat článek pro všechny.

Také se občas cítíte úplně vyšťavení? Jako kdybyste byli mimo své tělo? Odosobnění? Duše by nejraději někde radostně tančila, ale tělo neposlouchá … fyzická schránka je vyčerpaná, jen by ležela, na víc nemá sílu. Dá se s tím něco dělat? DÁ 🙂

Tady jsou mé tipy, zcela konkrétní a osobní. Tohle dělám já, třeba vás z toho něco zaujme a přidáte se.

Osobní zpověď letušky Luci právě začíná…

Kdysi mi můj učitel védské meditace, Tim Mitchell (na obrázku vedle mě vpravo), řekl, že když trávím hodiny a hodiny v letadle, zvyšuje se mi v těle váta a je potřeba ji snižovat, kdykoli jen budu moci. Co to je ta váta? Dle ajurvédy (tradičního indického učení) je váta ve vztahu k přírodě směsí éteru a vzduchu a charakterizuje ji suchost, chladnost, lehkost, rychlost a proměnlivost. Když si vybavíte letadlo a prostředí uvnitř něj, tak to sedí přesně: extrémně nízká vlhkost, klimatizace, pohyb, změny tlaku atd. To ovlivňuje nejen nás, létající personál, ale i cestující (především pak na dlouhých letech). Pro nás, lidské bytosti, není úplně přirozené trávit tolik času ve vzduchu – nad zemí, přeci jen nejsme ptáci, potřebujeme cítit kontakt se zemí, spojení se zemí.

Mimochodem, všimli jste si někdy blaženého výrazu v očích těch, kteří po výstupu z letadla šlápnou nohou na pevnou zem? Nemyslím teď na podlahu v gatu (výstupním mostku), ale prostě na půdu, zemi, a nadechnou se čerstvého vzduchu? (A teď také nemyslím ty, kteří se bojí létat a oddychnou si teprve až po výstupu z letadla.) Tak o tom přesně mluvím. Být více v kontaktu se zemí, s přírodou.

A jak se takové uzemnění dělá v běžném životě?

Jak to dělám já? Když je teplé počasí, je to snadné (i když… zimní varianta by byla také asi zajímavá 🙂 ):

• jdu do lesa, parku, na zahradu, kamkoli, kde je tráva, sundám si boty a naboso vnímám půdu, vše pod nohama, cítím spojení se zemí … stojím takto, nebo jsem v podřepu a úplně vypnu, jen si to užívám
• někdy jdu i obejmout strom, nebo pohladit keř, květiny
• vdechuju vůni přírody, poslouchám zvuky v okolí, v zahradě zobnu drobné ovoce

… prostě zapojuji všechny smysly 🙂

Doma pak člověk může v relaxaci pokračovat a to různými způsoby:

• jemnou a velmi přirozenou meditací → vřele doporučuji védskou meditaci
• poslechem relaxační, uvolňující hudby a prostým bytím → tady jsou mé nejmilejší tipy: Oliver Shanti (mix Tibetiya, Sacral Nirvana dlouhá verze), Café Del Mar (to nejlepší od nich), trocha taneční hudby (rumby všeho druhu)
• přečtením pár kapitol z kvalitní knihy (některé nelze číst jako román – na jeden zátah, ale pěkně postupně), inspirativních článků → mé tipy na knihy a články:

– Mark Dzirasa: Cesty poznání

– Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody

– Robin S. Sharma: Mnich, který prodal své ferrari + Kdo bude plakat, až tady nebudeš

– články na www.firstclass.cz

A také by člověku pomohlo strávit takto pár dní u moře, což je velmi ozdravné a vnitřně naplňující.

S relaxací ať už venku, či uvnitř jde také ruku v ruce kvalitní stravování a pitný režim. Takže piju hodně vody (samozřejmě neperlivou kohoutkovou, pokud to jde 😉 ), nebo různé čaje – ze zázvoru, z čerstvé máty apod. V jídle se snažím dodržovat jednoduché zásady, které vycházejí z ajurvédského učení a které, když si člověk osvojí, tak mu velmi pomáhají s udržováním jeho trávení v harmonii. Více najdete v tomto článku: Co je nejdůležitější u jídelního stolu aneb Jak lépe zvládnout pracovní týden.

Když se vrátím zpět k tomu, o čem jsem psala výše – ke zvýšené vátě v těle způsobené létáním, tak i v této oblasti mám své ověřené tipy. Jak ji snižít a uvést do rovnováhy?

• co nejčastěji jíst výživné polévky
• připravovat si „šťavnatá jídla“ (např. kaše, pudink…), prostě to, co pěkně klouže do žaludku a je tepelně upravené
• vyvarovat se suchých, studených a syrových jídel, ale také těch, co jsou příliš mastná a těžká

A co je ze všeho nejdůležitější?

Vnímat signály svého těla, porozumět sám sobě a najít si v životě to, co nám konkrétně nejvíce vyhovuje, co nás nejvíce naplňuje a obohacuje, kdy se cítíme šťastní a jsme sami sebou. Přeji vám, abyste to našli co nejdříve a mohli jste se z toho těšit každičký den! 🙂