Jedete si takhle v poklidu autobusem na letiště, kufry pěkně zabalené, doklady připravené a myšlenkami jste už kdesi na dovolené, když vtom se vám ozve nad hlavou:
„Vážení cestující, Terminál 1 – jsou odbavovány lety do zemí mimo schengenský prostor. Terminál 2 – jsou odbavovány lety do zemí schengenského prostoru. Dear passengers, flights to countries outside the schengen area are dispatching from Terminal 1. Flights to schengen countries are dispatching from Terminal 2.“
Ha, zrada… Co to říkali? Jaké státy schengenského prostoru? Co to je? A tam, kam letím, to JE schengenský prostor, nebo NENÍ? Okamžitě přestanete myslet na dovolenou a začnete řešit dané hlášení.
Autobus pomalu přijíždí na letiště, blíží se k první zastávce a opět se z amplionu ozve:
„Terminál 1, vítejte na Letišti Václava Havla. Odlety do zemí mimo schengenský prostor. Welcome to Václav Havel airport Prague, Terminal 1. Departures to non-schengen countries. Příští zastávka Terminál 2. Next stop Terminal 2.“
Tak a co teď? Mám vystoupit tady, nebo až na další zastávce? To vše vám běží hlavou a pokud už předem nevíte, z kterého terminálu odlétáte, tak je to sázka do loterie: buď a nebo. Je mi líto, když vidím, jak se kvůli této drobnosti během pár minut z cestujících natěšených na let stávají cestující vyplašení. Ti se pak buď zmateně ptají ostatních v autobuse, kdeže to mají tedy vystoupit, nebo se derou obtěžkáni zavazadly dopředu k řidiči a dožadují se správné odpovědi u něj. Na pražském letišti jsou sice oba terminály hned vedle sebe, ale proč ztrácet drahocenný čas taháním se se zavazadly přes celé letiště, když můžete vystoupit přímo u vaší odletové haly a jít rovnou ke svému odbavení?!
Tuto otázku řeší nejen lidé cestující na letiště městskou hromadnou dopravou, ale i ti, kteří sem přijíždějí autem – kvůli místu pro zaparkování.
Proto jsem se rozhodla pro vás napsat hned mezi prvními příspěvky mého blogu článek o tom, co to znamená ten Schengen a z kterého terminálu tedy budete v Praze odlétat. O procedurách, které vás bezprostředně poté čekají na jednotlivých terminálech, se dočtete v článku Co vás čeká po příjezdu na letiště…krok za krokem.
Schengenský prostor (hovorově Schengen) je označení pro území většiny evropských států (zemí Schengenské dohody, publicistickým slangem zemí Schengenu), na kterém mohou osoby překračovat hranice smluvních států na kterémkoliv místě, aniž by musely projít hraniční kontrolou. Prostor se označuje podle vesnice Schengen v Lucembursku, u níž byla 14. června 1985 podepsána Schengenská dohoda a v níž byla 19. června 1990 podepsána prováděcí úmluva. Smluvními státy jsou převážně země Evropské unie, ale jsou mezi nimi i některé nečlenské země EU. Do schengenského prostoru spadají i některá ze zámořských území členských zemí. (zdroj: Wikipedie)
Letiště Václava Havla Praha má celkem 3 terminály: Terminál 1, Terminál 2 a Terminál 3. Na Terminálech 1 a 2 se uskutečňují mezinárodní i domácí odlety a přílety, zatímco Terminál 3 je určen pro všeobecné a obchodní lety.
Obecně:
Nás budou v tuto chvíli zajímat pouze Terminál 1 a Terminál 2. V obou těchto veřejně přístupných terminálech jsou příletové a odletové haly vedle sebe a nachází se na stejné úrovni. Terminál 1 uvidíte po příjezdu na letiště hned po vaší pravé ruce jako první (přízemní dlouhá budova), Terminál 2 se nachází za ním – tedy před vámi na konci letištního komplexu (menší jednopodlažní budova).
Dle přehledu níže si najděte stát, do kterého odlétáte (pokud není napsán v přehledu států schengenského prostoru, bude patřit automaticky do států mimo schengenský prostor), a dle toho zvolte správný terminál:
Např.: Letím do Egypta, ten není v přehledu států schengenského prostoru, je to tedy odlet do státu mimo schengenský prostor = pojedu na Terminál 1.
Jednoduché, viďte? 🙂
Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovenská republika, Slovinsko, Španělsko, Švédsko
+ mimo EU (členové ESVO):
Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko
+ zámořská území:
portugalské Azorské ostrovy a Madeira, španělské Kanárské ostrovy a města Ceuta a Melilla v Africe, německý ostrov Helgoland
Irsko a Velká Británie, Kypr, Rumunsko a Bulharsko, Chorvatsko
Monako, San Marino a Vatikán nejsou součástí schengenského prostoru, ale na jejich hranicích se zeměmi schengenského prostoru se rovněž neprovádějí hraniční kontroly.
Schengenský prostor není automaticky rozšířen i na všechna zámořská území členských států. Nepatří sem:
všechna zámořská území Francie, norské Špicberky, dánská autonomní území Grónsko a Faerské ostrovy (nejsou ani součástí EU), zámořské nizozemské autonomní regiony Aruba, Curaçao, Svatý Martin, Bonaire, Saba a Svatý Eustach, britská korunní závislá území Jersey, Guernsey a britský ostrov Man
+ další státy mimo EU jako jsou např.: USA, Kanada, státy na Středním Východě, v Africe a Asii atd.
Na závěr ještě poznámka pro cestující dopravující se na letiště pomocí MHD (čísla autobusů, odkud vyjíždějí a za jak dlouho cca dojedou na letiště):
Více informací o tom, jak se připravit na let a s jakou časovou rezervou přijet na letiště najdete v tomto e-booku.
Věřím, že si po přečtení tohoto článku už nikdy nebudete muset házet před Terminálem 1 korunou s otázkou: ,,Který z terminálů si mám dnes pro svůj odlet vybrat?“ 😉 A až uslyšíte při příjezdu na letiště známé hlášení o terminálech, jen se světácky usmějete a řeknete si:
,,Už netápu na letišti…vím, odkud letím.“